Dne 28.10. jsem byl spolu s jedním dalším Antiošákem a zároveň spolubratrem z kněžského semináře na průzkumu v Dlouhé Loučce, kde je na léto 2016 naplánovaná Antiochia. Došli jsme k poměrně velkému kostelu, a protože vchod do něj byl otevřený, vešli jsme dovnitř. V lavici seděla jedna stará paní, která nám nabídla, že uvnitř rozsvítí, abychom si mohli kostel prohlédnout. Pak jsme se dali do řeči a dozvěděli jsme se, že před odsunem Němců (Dlouhá Loučka patří do Sudet, přestože je poměrně hluboko ve vnitrozemí) byly každou neděli v kostele tři mše svaté a přicházelo tolik lidí, že se dovnitř všichni nevešli.

Naproti tomu dnes chodí na jedinou nedělní mši svatou možná 30 lidí, což je žalostně málo ve srovnání s tím, že ve farnosti žije kolem 2000 lidí. Paní nám dále řekla, že se od smrti manžela před 24 roky chodívá do kostela každý den modlit růženec. To je obdivuhodná vytrvalost, která je ještě umocněná tím, že paní už hůře chodí a že se růženec v poslední době modlí většinou sama. Tentokrát se paní sama nemodlila, růženec jsme se pomodlili ve třech. Když jsme prozradili, že se ve farností za necelý rok bude konat Antiochia, měla velkou radost. Toto setkání bylo pro mě i spolubratra povzbuzením pro vytrvalost v modlitbě a také se na Antiochii v létě více těšíme, když víme, že se alespoň jedna duše vzorně modlí za víru ve farnosti.