Za svůj studentský život jsem již vyslechla hodně vysokoškolských přednášek. Nikdy bych si však ani nepomyslela, že si vyzkouším, jaké to je na druhé straně přednáškové místnosti. Nejsem řečník, vlastně jsem dost velký introvert a mluvit před velkou skupinou není zrovna můj šálek kávy.

No a toto léto jsem se ocitla v Hradci Králové na Celostátním setkání mládeže ve zcela nové roli. V roli přednášející osoby. Něco, co jsem si do té doby nedovedla ani představit. Něco, co mě celkem dost děsilo. Naštěstí jsem tam ale nestála sama. Měla jsem kolem sebe další skvělé lidi, se kterými jsem toho hodně zažila během těch pěti let, co už na Antiochii jezdím. A tyto zkušenosti jsem zde mohla sdílet, aby i další mladí mohli zakusit radost ze služby bližním.

Někdy mám pocit, že přiblížit slovy, co je to ta Antiochia, vlastně ani nejde. To se musí zažít. Ale bylo hezké si uvědomit, co s námi účastníky Antiochia dělá. Během přednášky se nás se svým svědectvím vystřídalo jen pár. Na setkání nás ale svědčilo daleko více, a to svými skutky v podobě pomoci v přípravných týmech. A právě k aktivitě ve farním společenství, k svědčení vlastním životem nebo právě k pomoci na křesťanských akcích, jako je třeba CSM, nás Antiochia krok po kroku pošťuchuje vpřed a nutí nás se zapojit. Někdy mám pocit, že antiošák nedokáže sedět se založenýma rukama a pasivně přihlížet. 😉

Dalším uvědoměním, které mi letošní CSM přineslo, bylo to, že se jednalo skutečně o setkání. Kolik krásných rozhovorů, třeba v jídelně nebo v nějaké frontě, se mohlo uskutečnit. I já tak měla možnost po dlouhé době zase uvidět známé tváře, které jsem už dříve znala z Antiochie. A i když se s některými z nich znám jen zběžně, jednalo se o velmi milá setkání. I toto je velká služba, setkávat se, bavit se, tvořit společenství, být tu pro druhé. A i přestože jsem neměla možnost mluvit se všemi, tak i to, že jsem v davu někoho zahlédla mi dalo pocítit radost, že jsme tu jako jedna velká antiošácká rodina.

Takže díky

Johanko, Sáro, Teri, Ondro, Jani, Niki, Mildo, Kubo, Lukáši, Markét, Pavle, Brigi, Klári, Magdo, Maru, Lucko, Vojto, Davide, Hynku, Aničko, Anežko, Jirko

+ všichni ostatní, které jsem třeba zrovna nepotkala, že jste vstali a přijeli do Hradce vytvářet jedno velké radostné společenství.