„Představ si příteli, kdyby čas nebyl,“ zpívá se v jedné písni od křesťanské skupiny Adorare, „kdyby jen přítomnost halila nás...“. Ale ona samotná představa toho, že čas není, je velmi zvláštní. A člověk na ni není zvyklý. Neustále kontroluje hodinky, aby mu neujel autobus nebo aby něco nepromeškal. Ale co kdyby opravdu čas nebyl???
*** flashback ***
Po odpolední akci pořádané týmem antiošáků sedíme na farní zahradě a už je čas na večerní modlitbu. Někteří věrní farníci, kteří se k nám vždy na modlitbu přidávají, jsou s námi. A tak se dohodneme, že dnes už do kostela nepůjdeme, ale zakončíme den modlitbou zde, na farní zahradě. Breviář už není cizí ani pro nás, ani pro ně. Také zaznívají písně chval. Uděláme kříž na závěr, pomalu se zvedáme a začínáme uklízet zpěvníky. A v tom slyším Bum! Křach!, něco letí na zem. A já se smutkem zjišťuji, že se mi uvolnil pásek u hodinek. Spadly akorát sklíčkem dolů, přímo na kamennou kachličku. Rychle je zvedám ze země a se zadrženým dechem čekám, zda se ručička pohne. Nic! Zklamání je velké. Ještě teď si pamatuji, jakou mi udělaly radost, když jsem je našla na Vánoce pod stromečkem. Byl to ten nejlepší dárek. A teď je po něm.
Následující den se několikrát přistihnu, jak automaticky otočím zápěstím a podívám se na něj, abych zjistila, kolik je hodin. Pro mě však už čas není. Také si všímám, jak dávám pozor, když zvoní kostelní zvony a počítám, kolikrát odbily. Když si mého rozčarování z rozbitých hodinek všimne i vedoucí našeho turnusu, přichází s pohledem, který všechno změní. Vždyť ty hodinky 2x denně ukazují správný čas! :-D A tak vždy chvíli před devátou mi někdo z antiošáků připomíná, že se blíží „můj čas“. Tomu se společně vždy zasmějeme a já postupně zjišťuji, že se na tuto dobu dokonce těším.
***
Prožíváme postní dobu. Také je to jisté časové období. Proč se tedy nezamyslet, co je pro nás čas? Jak jej prožíváme? A zda bychom dokázali být vnímavější pro potřeby svých blízkých, kdyby nás nesvazovalo: „teď musím to a teď ono“?
Co by bylo, kdyby čas nebyl?
Komentáře
Jestli tomu rozumím správně, autorka článku říká "Co by bylo, kdyby čas nebyl?", ale ve skutečnosti nemá na mysli tu filosofickou otázku, kterou vyslovuje, ale něco jako "Co by bylo, kdybychom my lidé neměli povinnosti a příležitosti vázané na konkrétní čas?"
Pak by odpověď byla "bylo by o něco víc zmatku a všechno by trvalo o poznání déle, neboť by se všechno dělalo beze spěchu a nepředvídatelně." Některé cizí kultury mají míru časové uspořádanosti citelně nižší, takže se tohle "Co by bylo, kdyby čas nebyl?" dá alespoň částečně zažít i se svými společenskými dopady. Srov. např. https://denikn.cz/568393/peruanska-akademicka-hodinka/
Co by bylo, kdyby čtvrtý rozměr nebyl?
Hodinky za nic nemůžou. Představa, že když rozbijeme, všechny hodinové strojky, tak budeme žít bez dalšího rozměru je dětinská. Hodinky s rozměrem moc společného nemají. Výhoda hodinového strojku je v tom, že má přesný (definovaný) pohyb, díky kterému můžeme v rozměrech určovat souřadnice (koordináty). Teprve díky těm souřadnicím vzniká klamná představa, že je nějaké brzo (dříve), či nějaké pozdě. Hodinový strojek nepotřebuje ciferník. Ciferník a velká a malá ručička jsou pouze pomocníci, kteří pomáhají tomu kdo má hodinky ten pohyb počítat (za něj) a možnost tak určovat v rozměrech nějakou suřadnici "chvílí před devátou".
Souřadnice v rozměrech vytvářejí přehled a pozornost. Přehled a pozornost vyžaduje výdej energie, to je podstata toho co autorku skutečně trápí. Nikoli čas (rozměr).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.