První březnový víkend roku 2018, jsem měl možnost poprvé zavítat, společně s mým bratrem z teologického konviktu Milanem a s dalšími třemi spolubratry z kněžského semináře, do farnosti Bělá pod Bezdězem k otci Kamilovi Škodovi, kde, jak jsem se dozvěděl, už v minulosti Antiochia byla. Jsem studentem právě za litoměřickou diecézi, a jelikož bydlím na Moravě, bral jsem to jako seznamování s mou diecézí. I když mou domovskou farností v diecézi je Sobotka, rád jsem to uvítal, protože je to rozmanitá diecéze s mnohými krásnými a duchovně vyprahlými místy. Je potřeba přijímat výzvy a otevřít své dveře a také srdce právě těm potřebným, ke kterým nás Bůh posílá. Zkrátka jedno velké dobrodružství, kterému každý z nás může říct své ano.

Po pátečním příjezdu ihned následovala mše svatá v úzkém kruhu místních věřících a účastníků, kterých bylo během víkendu kolem 12. Naše setkání mělo být takovým menším postním osvěžením, no někdy vlastně i větším, protože se během něj slavily dvoje narozeniny, takže o nás bylo krásně postaráno. Hlavní naplní však měla být modlitba a pouť za letošní letní Antiochii, které se většina z nás jistě bude účastnit, ať už v Čechách ve Cvikově nebo na Moravě v Březové nad Svitavou.

V sobotu následovala asi 10 kilometrová pouť na Klokočku. Počasí bylo mrazivé už od samého rána, ranní teploty byly kolem –15 stupňů, takže šlo vyloženě o náročnou cestu, kterou někteří absolvovali i zpět. Před těmi je jistě zapotřebí smeknout klobouk. Mši svatou sloužil otec Ruda Repka ze Cvikova, se kterým se pak někteří z nás vydali autem do farnosti, kde v létě bude po letech opět probíhat Antiochie. A doufám, že bude pořádně živo, neboť tato pouť byla jistě Bohu milou obětí. Po návratu následovalo takové menší agape v rámci už zmiňovaných narozenin, které nás všechny příjemně zahřálo po slunečně mrazivém dni.

Toto setkání pak končilo nedělním obědem, po kterém se všichni vraceli nabyti do svých domovů a seminářů. Za sebe jsem byl velmi rád, že mě přednáška Ondry Talaše u nás v semináři oslovila a mé rozhodnutí mě přivedlo na další místa mé nové diecéze. Děkuji Bohu za nové přátelství a poznání, že i zde jsou lidé, kteří po Něm touží celým srdcem. Jen Bůh ví kolik víry je v této zemi a v diecézi, které se říká kamenolom Páně. Ale teď vím, že jsou zde lidé, kteří už mají srdce z masa, utvořené Jeho láskou, a i kdyby to mělo být jen kvůli nim, tak se vyplatí na Antiochii přijet. Tak neváhej a přihlaš se 😊.

David Bubeník