Tak, a konečně něco aktuálního, co Vás možná bude zajímat. A to je to dnešní setkání, které ještě vlastně neskončilo, protože pokračuje do zítra a začalo už včera.

Ráno jsem tedy odjel nejdříve s tatínkem autem a pak vlakem do Olomouce, kde jsem hned nasedl na autobus na Sv. Kopeček. S příchodem 8. hodiny ranní, když je bazilika ještě uzamčena, jsem zavolal na příslušné číslo a byly mi otevřeny dveře. Viděl jsem skupinku několika mála modlících se Antiošáků. Již byli očividně po snídani a záhy se začala chystat slavná mše sv., na kterou se čekalo Antiošáků mnohem větší množství, s příchozími přihláškami ne však původně předpokládaných 150. Myslím, že o. Radek by to zapřel, že o tolika účastnících uvažoval. 

Také mě byl dán úkol: Dostal jsem boty takové ty zelené, které jsou na fotce, abych je dal při přímluvách v příslušnou chvíli. Byl jsem velmi rád, že se se mnou počítá i na zapojení do liturgie mše sv. O kázání o. Kamila psát nebudu, ale katolicky napíši, že bylo pěkné - měli jste tam být. Když jsem tedy přinášel ty papuče a předal je předsedajícímu Kamilovi, prohodil jsem: "Padnou ti?", načež Kamil se stejným vtipem: "Jsou čisté?"

Po mši sv., které se účastnila i moje maminka (každý antiošák staré gardy si bral své děti, já jsem si jako jediný vzal rodiče - pravda jediný jsem úplně nebyl, z novodobých měly také 2 nejmenované Antiošačky maminku a v ani jednom případě to nebylo ke škodě - jen má maminka je na něco poněkud výraznější), jsme se tedy sešli v tělocvičně při bazilice k tomu, abychom si povídali svědectví. Byla velice hezká, tedy ta svědectví, která pak zakončila Ivča tím svým. Říkal jsem ji, že bude mluvit (po jistém čase už byl problém poslouchat, ale Ivča byla ještě poslouchaná).

Já jsem tím pádem nemusel nic říkat a bylo to dobře, protože jak tak pozoruju, už jsem děda Antiošák (tak jsem byl nazván již ve Václavově 2009 a docela se mi to líbilo). Mezi tím proběhlo spousta fotek, kterých ani nevím, odkud vzali, ale byl jsem často objektem, který byl vnímán již od počátku, sotva se objevil na nějaké fotce, ani jsem se sám vždycky neviděl.

Většinou se sešli ti, kteří dříve jezdili, řekl bych, že mnohem více, než aktuální Antiošáci, v počtu něco kolem 50 a ještě jejich děti, tedy celkový počet kolem 65, pro který byl také připraven program.

Pak nastal čas kolem oběda, kdy jsem si chtěl dát něco normálního k jídlu, i když pizza nebyla k zahození. Mamka si dala a pak v hospodě nechtěla nic normálního jíst. Po obědě jsem se vrátil už bez mamky.

Ještě v první části programu na jeho začátku jsem si uvědomil, že s Antiošáky je mě vždy dobře. A nebylo to jen náladou, která panovala.

Poslední setkání, co byly, mě nudily tím, že prostě fotky a prezentace na dataprojektoru a spousta povídání, kterému mnohdy rozuměli jen ti, kteří se účastnili aktuálního turnusu, o kterém se zrovna mluvilo a když už to povídání trvalo 4 hodiny, těžko se některé budilo ze sna a pak jsem byl otrávený z toho, že ač jsem mluvil krátce, což bylo nezvyklé a nutné, nabyl jsem pocitu, že mě nikdo neposlouchá. A přesně od tohoto pocitu jsem byl tentokrát oproštěn. Komunikace byla běžná mezi 4 očima s opravdovýma fotkama, s kronikama a seznamem Antiošáků, jak to bylo za stara, ale ne retro.

Nějak jsem na tom setkání také vnímal, že jsem poslouchán, jsem tady a bavím se s mnohými a mnozí se mnou. Ano, cítil jsem se moc dobře a užíval si toho, že na Antiochii jsem doma, ne že jsem jen nějaký inventář Antiochie, jak se často o mě s humorem říká.

V druhé části programu jsme dostali úkoly ve skupinkách, což se také dříve s naprostou samozřejmostí dělalo, než přišla v módu moderní technika. Těchto jsem se spolu s Jindrou, se kterým jsem se bavil asi nejvíc a Ondrou z Rovenska a později i Ivčou, velmi rád zhostil. Vznikla z toho tato kresba:

Bylo to jedno ze zadání. Také Jindra něco podstatného namaloval, naproti tomu Ivče se tradiční logo živé rybky líbilo a neměnila by.

Po této odpolední práci nastávala dobrovolná prohlídka baziliky, které jsem se dobrovolně neúčastnil a tak jsem byl osloven, abych pomohl s uklizením tělocvičny, která měla být použita k jiným účelům. Byl jsem rád za toto využití i za celou Ondrovu organizaci tohoto setkání. Konečně jedno setkání, které mohu opravdu pochválit, když na jiná jsem hrnul svou kritiku.

Pak už, když měl být táborák, jsem se symbolicky rozloučil - nerozloučil s ostatními, protože případné loučení by mohlo se neúměrně protáhnout a já mám ještě své povinnosti. O. Radek dorazil před chvílí a už se bude hrnout k Infolistům, takže já budu muset, ač nerad, své vypravování utnout. Ale vlastně taky proto, že  na setkání už nejsem aktuálně přítomen a místo toho píšu tuto aktuální zprávu.

Ještě jsem málem zapomněl, že dnes se také po mši sv. obnovilo zasvěcení Antiochie Panně Marii.