Jak se nám nechtělo na koncert

Byl páteční večer a všichni Antiošáci byli pěkně unavení. Ono takové čtrnáctidenní skotačení s dětmi dá totiž pěkně zabrat. V plánu ale bylo vyjít mezi lidi na bělské náměstí, kde se konal country koncert. Náš vedoucí Staňa ten den odpoledne odjel a naším vedoucím se tak nějak automaticky stal místní kněz, který bydlí na faře v Bělé.

A právě tento nový vedoucí zavelel, že by bylo moudré jít naposled mezi lidi a setkat se s nimi. Na tento nápad jsme ovšem reagovali všeobecnými výmluvami (jsme unavení, nejsme sbaleni, country je nuda, atd..). Nicméně náš nový vedoucí zůstal neoblomný a tak jsme se s protáhlými obličeji šli na náměstí, kde se koncert konal.

Místní kněz měl pravdu v tom, že se zde skutečně setkává na podobné akce téměř celé město a tak jsme potkali plno známých, ale i cizích lidí. Známí se k nám srdečně hlásili. Neznámí lidé nás buď ignorovali nebo se po nás zvědavě pokukovali jelikož jsme se zřejmě jíž skutečně dostali do podvědomí místních.

Samotný koncert nebyl ničím výjimečným. Někteří Antiošáci se bavili méně, někteří více. Já osobně jsem se snažila užít tancem, zpěvem a dováděním s dětmi a ostatními. Kolem 22:00 se koncert blížil ke zdárnému konci a náměstí se začalo pomalu rozcházet. Tak i my se začali pomalu a jistě loučit s místními, které jsme za dobu působení Antiochie poznali.

Při loučení s jedním místním chlapcem, který nás pravidelně navštěvoval, jsme si začali dělat srandu, že by s námi mohl jít na večerní adoraci. Snad nikoho z nás nenapadlo, že by naši nabídku mohl vzít vážně. K našemu velikému překvapení se Vašek otočil na své rodiče a žádal o dovolení. K ještě většímu úžasu jeho nevěřící rodiče souhlasili. V ten čas se ozvala s pláčem jeho šestiletá sestra, že chce taky s námi. Po chvíli domlouvání se stalo něco, co překvapilo nás všechny. Rodiče Vaška se totiž rozhodli doprovodit na adoraci svého syna i s malou sestrou. Při cestě do kostela jsme potkali další rodinu, se kterou jsme pravidelně komunikovali, a ty jsme snad také víceméně ze srandy pozvali na noční adoraci. K našemu překvapení i tato rodina se přidala.

Když jsme v počtu 8 Antiošáků a 7 místních vyrazili do kostela. Před místním knězem stál úkol, který nečekal. Tedy přizpůsobit adoraci lidem, kteří snad nikdy v kostele nebyli, což byl velmi nelehký úkol.

Když jsme dorazili do kostela, tak v očích některých bylo vidět pohnutí. V kostele byli často snad poprvé nebo po velmi dlouhé době. Adorace jako taková byla velmi krátká a doprovázená slovem a zpěvem. Během adorace nás překvapilo zaklepání na kostel a v ten čas se k naší adoraci přidali další dvě slečny, které s námi po celých 14 dní aktivně komunikovaly.

Konečný stav tedy byl 8 Antiošáků a 9 místních. Z adorace, která měla být soukromou záležitostí, se stala akce, která nám ukázala, že naše dvoutýdenní snažení mělo smysl a velice nás nakopla k dalšímu dílu.