Na Antiochii jsem nikdy nebyla a celé to pro mě byla výzva. Jet sama na 2 týdny, trávit čas s cizími lidmi v cizím prostředí. Neměla jsem představu, jak taková Antiochia vůbec probíhá, ale přesto jsem do toho šla. A jak to dopadlo? J

Bojovali jsme:

Začátek bych shrnula do dvou slov. Bojové podmínky. Jejich příčinou byl úbytek vody v celé vesnici, a jelikož je fara nejvýše stojící budova, tak tam voda raději netekla vůbec. Ale poradili jsme si s tím. Hodní místní lidé nám dovezli vodu v kanystrech a po pár dnech nás čekala i sprcha na faře v sousedních Všechovicích. Když nám konečně voda začala téct, bylo jí naopak až moc, protože pršelo. A to zrovna v době, kdy se nám to nejméně hodilo- při našem výletě na Hostýn. Vyrazili jsme o půl 4 ráno, abychom stihli mši v 7, kterou jsme prožili tak, že jsme se snažili donutit zůstat vzhůru a neusnout. :D

Modlili jsme se:

Téměř každý den mše nebo bohoslužba slova, adorace, společné modlitby a snaha (snad i úspěšná) pochopit breviář. Do toho ještě krásný večer Taize (nebo jak místní, kteří to neznali, nazvali večer Tanzanie) a Noc kostela s velmi zajímavou a poučnou přednáškou od bohoslovce Lukáše o všech možných věcech potřebných ke mši svaté.

Oslovovali jsme místní:

Na začátku turnusu jsme vyrobili plakátky s programem na celý týden, paní starostka nám je rozkopírovala a my je šli roznést po celé vesnici. Zvonili jsme u každého domu a osobně zvali místní obyvatele. Až později jsme se dozvěděli, že chodit ve dvojicích nebyl nejlepší nápad, protože někteří nám neotevřeli, když si mysleli, že jsme jehovisté. Naštěstí ale brzy pochopili, že to tak není a že jsme jen skupinka mladých obývající jejich faru.

Připravovali jsme program:

Až na Antiochii jsem si uvědomila, kolik znám různých her a kolik jich člověk sám od sebe může vymyslet. Přes zábavné odpoledne, závody a odpoledne pro děti až po Hledání Ójezdského pokladu. Byla jsem překvapená zájmem dětí o některé hry a jejich zápalem a zaujetím.

Pociťovali jsme Ducha Svatého:

Těžko se popisuje, jak na nás Duch Svatý působil, ale cítili jsme ho. Promlouval k nám od prvního dne pomocí slova na den, které v den příjezdu znělo: „ Jděte do celého světa a hlásejte evangelium“.

Poznávali jsme přírodu:

Spolu s námi faru obývala myš, velké množství mravenců, kteří se nám nastěhovali do cukru a i přes dlouhé přemlouvání se nám je nepodařilo vystěhovat, až po psa Baliho, kterého jsme hlídali (a který možná dokonce sežral i tu myš)

A především jsme se bavili. Až díky Antiochii jsem zjistila, že krém na opalování má mnoho různých využití a že přijet do cizí vesnice a být tam s mladými lidmi, oslovovat děti i staré je nejen poslání a zábava, ale i smysluplné využití času. Takže pokud nevíte, jak strávit prázdniny, ještě není pozdě se přihlásit na nějaký turnus.