Po ranní mši svaté jsem se v setkala u naší hranické fary s otcem Radkem a jeli jsme na nádraží, kde jsme vyzvedli Páju a poté jsme se vydali směr fara Horní Újezd, kde jsme přijeli v 9 hodin ráno. Na faře nás mile uvítala místní kostelnice. Zavedla nás dále se slovy, že se zde uklízelo před třemi roky a že se tedy nemáme vůbec ničemu divit.

Když jsem vešla na faru a rozhlédla se, tak se mi málem zastavilo srdce, kolik spolubratrů pavoučků mě přivítalo. S modlitbou a požehnáním pana faráře jsme se dali do práce. Bylo třeba vymést četné pavučiny, utřít několikamilimetrovou vrstvu prachu a pak se vrhnout na zametání dřevěné podlahy. Což byla nekončící práce, jelikož smetí jakoby neustále přibývalo. Ovšem žádné depresi jsme nepropadali, protože práce utužuje nejenom duši, ale hlavně přátelství. Milým překvapením byly výkresy dětí a vzkazy, které děti psaly na spolču, které zde zřejmě kdysi fungovalo. Což poukazovalo, že farnost před pár lety byla živá.

Kolem 11 hodiny se k nám přidali další brigádníci, tedy dva bohoslovci, Ondra a Patrik. Dalším z příchozích byl náš milovaný kaplan pro mládež Faťa, který se ihned pustil do evangelizace a oslovování místních, dále pastorační asistent Vojta, který byl mým věrným asistentem v zabíjení miloučkých osminohých nekamarádů.

Svojí návštěvou nás krátce poctil i otec Vratislav, který má tuto farnost na starost a přinesl nám menší občerstvení.

Práce ovšem nebyla u konce, bylo třeba vyklidit četné střepy z kuchyně, která se skládala z malé skříňky, ve které nebylo téměř žádné nádobí, starých kamen a jednoho umyvadla, které drželo na dobré slovo. Dalším překvapením byla koupelna, ve které se nacházely dvě celkem zachovalá křesla, opět četná vrstva prachu a pár pavoučků.

Poté nastalo poledne a my se shlukli, abychom se pomodlili k Panně Marii. Po obědě jsme se vrhli na dokončující práce, jako přestěhování nábytku, plánování a hlavně, co je potřeba do prázdnin domyslet.

Poté jsme se s požehnáním vydali k domovu. Na prázdniny strávené v Horním Újezdě se velmi těším a doufám, že se zde odehraje velké dobrodružství a fara bude i po prázdninách místem, kde místní obyvatelé rádi zavítají, jelikož by byla škoda nechat ji další tři roky ležet ladem.