Takový vznešený název! A vůbec mám to psát? Ne, nechce se mi a mám pro to hned několik důvodů. No, ale přece to napíšu, protože na to mám důvodů víc. Tak konec spekulací a jde se do psaní.

...

Na setkání s otcem arcibiskupem jsme chtěli zhodnotit letošní Antiochii, která vskutku byla skutečně plodná a zároveň požádat o požehnání pro Antiochii další, jež je pro nás velice důležité nejen pro legitimnost našeho působení, ale především proto, že je našim pastýřem a očekáváme od Něj povzbuzení pro službu, kterou chceme konat, aby to byla skutečná služba a neměla užitek slona v porcelánu.

Byl to skutečně rozhovor, do kterého přispěl každý z nás, kteří jsme vedli turnus nebo měli k tomu co říci - takže o. Petr Utíkal za A, bohoslovec Ondřej Talaš za B, Honza Stejskal jako novoantiošák za B a C, já za C a otec Radek za všechny.

Otec arcibiskup pružně jednal na naše podměty. Zajímal se nejen o dění, ale i o souvislosti, sdílel s námi mnohé vzpomínky spíš na ty obce a kněze v nich působící. Naslouchal našim potížím i radostem, povzbuzoval, napomínal jako správný pastýř a jako správný hostitel nám dal i příjemné pohoštění, když hned na začátku po vzájemném pozdravu nechal kolovat košík různých bonbónků (tak jsem si vybral dobrý oranžový).

Na tom rozhovoru mě zaujalo i to, jak jsme se krásně doplňovali aniž bychom to měli předem připravené. Prostě vyvstal podmět a kdo měl pocit, že k tomu má co říci, mluvil to, co chtěl k tomu říci a pak zas někdo jiný dal svůj příspěvek. No, ale to byste museli u toho být. Takhle to není ono.

Asi bych měl říci, že vanul Duch Svatý a skutečně nebojím se to říci, cítil jsem to tak, že je to tak, že prostě Duch Svatý vane, vane, kde chce, takže i mezi námi, prostě vede nás, vede naše slova.

Nutně říci, že jsem se dlouho rozhodoval, jestli mám jít a nikdo mi nechtěl poradit.

No, asi tak - sám jsem měl pocit, že se mi moc nechce, ale vlastně nevím, oč se bude jednat, tak bych asi měl, pokud mám mluvit za své působení, no ale... zase ať nás tam není moc... Asi jako když se Mojžíš vymlouval u hořícího keře. Chtěl jsem prostě rozhodnutí přeposlat na někoho jiného: "Jestli tam mám jít, tak mi to řekni." A na to otec Radek: "Rozhodni se sám." 

Ještě odpoledne jsem tedy otci Radkovi řekl, že teda do Olomouce pojedu a zeptám se Ondry a kdyžtak tam tu hodinku počkám. Nakonec tedy jsem s radostí řekl své ano, do kterého se mě vůbec moc nechtělo, ale vlastně chtělo, když já vlastně ani nevím.

Ne, teď vážně: jsem rád, že jsem mohl být při tom.

Z rozhovoru, který skutečně trval tu hodinu, a byla to krásná hodina, jsem zde nenapsal nic. Možná někdo očekává, že se dozví alespoň to, kde že to vlastně příští Antiochia bude. To není účelem povědět sic to mnozí tuší.

Z toho rozhovoru jen krátká věta, která mě zaujala. Byla až na samém konci, těsně před požehnáním. Byla to reakce na mé: "otče arcibiskupe, ale farnost Vám tam nezaložíme." Na to se otec arcibiskup usmál a řekl: "více, než vytvářet právní struktury je zakládat živá společenství."

Potom všem nám arcibiskup Jan udělil své apoštolské požehnání a přátelsky se s námi rozloučil. 

Dne 25. listopadu 2014, když se v některých částech církve slaví památka sv. Kateřiny Alexandrijské.

https://vvrh.signaly.cz/1411/biskupske-pozehnani-pro-antiochii